úterý 17. ledna 2017

Zázračný úklid od Marie Kondo aneb jak může být bestsellerem leccos :D

Tak jo, po téhle knížce jsem sáhla hlavně proto, že o ní všichni mluvili a z instagramu na mě vykoukla minimálně obden. Navíc strašně ráda čtu o různých metodách jak si zorganizovat život, ráda si je zkouším v praxi a troufnu si říct, že v organizaci domácnosti jsem docela dobrá, nemám problém vyhazovat věci, když už mi neslouží, popřípadě je prodat či darovat. Čekala jsem bombu, která mě namotivuje organizaci bytu ještě vylepšit, a zatím jsem spíš seděla u knížky s dost rozpačitým výrazem ve tváři.


Začnu asi tím, co o knížce říkají oficiální popisy na eshopech:

"Poznejte originální umění, díky němuž se spolehlivě zbavíte nepořádku a náležitě si uspořádáte věci. Tato přesvědčivá knížka se právem stala ohromným bestsellerem po celém světě a vyšvihla se na první místo žebříčku New York Times. Proměňte svůj domov pomocí autorčiny inspirativní metody v trvale uklizené prostředí: klíčem je vypořádat se s domácností ve správném pořadí, ponechat si jen to, co opravdu milujete, a udělat vše rychle. Změníte tak svůj život – získáte větší sebejistotu, budete úspěšnější a možná i konečně zatočíte s přebytečnými kily. A především načerpáte energii k tomu, abyste žili podle svých představ."

No a autorka téhle knihy se stala celebritou. Má vlastní pořad v televizi, nedávno vydala druhou knihu a je označována za guru. Ve své knize Zázračný úklid představuje metodu KonMari a říká, že když si zorganizujete svůj domov touto metodou, budete mít uklizeno jednou provždy. Základem metody je to, že úklid uděláte pokud možno celý najednou. Vždy si vezmete určitý typ věcí (například oblečení, knihy atd.), vysypete na zem vše co máte od daného druhu věcí a pak se tím proberete. 

Autorka klade důraz především na to, že se máte zbavit všeho, co už nepotřebujete a co vám neslouží. Jako měřítko používá to, zda vám daná věc přináší radost nebo ne. Pokud ne, měly byste se jí zbavit. V knize s nadšením popisuje, jak u svých klientů vyházela třeba 30 pytlů odpadu. 

Další typickou věcí pro metodu KonMari je to, jak byste měla věci ukládat. Ne vše na sebe do jedné kopice, ale oblečení byste měly skládat a dávat vedle sebe. Potom máte přehled o všem, co se v daném šuplíku nachází.

Začnu asi tím, co se mi na knize líbí. Myšlenka, že bychom se měli obklopovat věcmi, které nám dělají radost je určitě skvělá. Že tohle opravdu funguje velmi snadno vypozorujete ve svém okolí. Lidé, kteří jsou neustále ve stresu, když se jich zeptáte, jak se mají, tak je vždycky něco špatně, tak tito lidé téměř jistě budou mít doma skládky harampádí, šatník plný hadrů, které už nenosí a celkově jejich obydlí nejspíš nebude minimalistické a vzdušné. I sama na sobě cítím, že když jsem v uklizeném prostředí, kde má každá věc své místo, že jsem mnohem produktivnější a mám více energie. A vyčistit si šatník je skvělá terapie, když vás něco trápí. To ale není žádná převratná novinka, na kterou by přišla Marie Kondo jako první. I přesto ale tuto myšlenku omílá celou knihu dokola, což je neskutečně otravné a člověk si říká, proč proboha to musela být celá kniha, stačil by jeden článek!!!

Musím přiznat, že sama autorka je pro mě jeden velký bizár. Jako řekněme si to upřímně, Marie je zvláštní :D :D V knize jsou hodně časté pasáže o tom, jak se výzkumu úklidu věnuje od 12 let, jak každý den běžela po škole domů a ještě ve školní uniformě začala uklízet, jak tajně chodila do pokojů sourozenců a rodičů a uklízela jim věci nebo jim tajně nějaké věci vyházela apod. Také zde popisuje, jak si povídá se svými věcmi, děkuje jim za jejich službu a například líčí, že když si koupila nový telefon, poslala na ten starý SMSku, že mu děkuje a on jako zázrakem hned poté přestal fungovat. No, já když si pořídím nový telefon, tak si z toho starého vezmu SIMkartu, tudíž starému těžko můžu poslat SMS, ale Marie si jí očividně nebere, aby mohla starému "příteli" napsat :D :D 


Chápu ale, že někomu může být Marie třeba naopak sympatická a tohle je čistě věc subjektivního vkusu :) Co mě ale na knížce neskutečně štvalo a iritovalo je právě (podle mě!) hodně podivný vztah k věcem.Myslím si, že je dobré si věcí vážit, vybírat si kvalitní věci, dobře se k nim chovat, aby nám dlouho vydržely atd. Ale že budou ponožky nešťastné, když je budete motat do balíčků, to je na mě prostě už moc :D

Nejvíc mi ale vadí, že Marie sice říká vyhazujte, vyhazujte, vyhazujte, ale vůbec nezdůrazňuje, že prvním krokem je přestat nakupovat! Když nadšeně popisuje, jak její klienti vyhazují 30 pytlů odpadu, tak se mi dělá trošku nevolno. Přeci jen každý z nás by se měl snažit produkovat odpadu co nejméně!! Je pravda, že když si člověk udělá ve věcech pořádek, nechá si jen to, co ho těší, že třeba přestane tolik nakupovat. Ale to je otázka, spousta lidí nemá nikdy dost a neustále skupují hory kosmetiky a tudíž produkují obrovské množství plastového odpadu, nebo si zbytečně nakupují desítky kusů v levných čínských hadrárnách a výroba takových věcí také není nic ekologického! A i kdyby to tenhle efekt mělo, mě na knize štve že se Marie téhle problematice dostatečně nevěnuje a neapeluje na omezení konzumu!!!! 

Kdybych měla vše shrnout, tak knížka obsahuje v podstatě 3 nějak specifické myšlenky

  •  nechávejte si, co vám dělá radost
  • neskládejte oblečení do komínků na sebe, ale skládejte ho tak, aby šlo dát vedle sebe
  • udělejte jeden veliký úklid, kdy každá věc má své místo a budete mít pořádek na pořád
Z toho první myšlenka mi přijde zcela jasná a najdete ji v mnoha knihách, článcích apod. Myšlenka o skládání oblečení je asi fajn, ale třeba já mám skříň bez šuplíků a tam to moc nefunguje. Ale jinak to je určitě praktické:) No a zda vám pomůže udělat tenhle obrovský úklid vkuse je otázka - například Gretchen Rubin napsala článek o tom, proč si myslí, že to pro všechny rozhodně není dobré řešení.Můžete si ho přečíst TADY.  Já osobně taky nejsem zastánce téhle myšlenky, udělat si pořádek ve VŠECH věcech najednou bych prostě nezvládla. V roce 2017 už jsem si zorganizovala šatník a komodu, kde mám bižuterii, ale vždy se vrhnu na jednu věc a vždy čekám, až dostanu tu "organizovací" náladu a stačí mi vždy takto udělat jednu oblast a pak se mi třeba několik týdnů do další nechce. S čím musím souhlasit je, že když každé věci vytyčíte jasně dané místo, tak se pak mnohem snáze udržuje pořádek.

Otázka ale je: opravdu tohle stačí na bestseller a div ne zázrak, jak všichni KonMari prezentují? Za mě rozhodně ne!! Podle mě se jedná pouze o hodně dobrý marketing a povrchní časopisy typu Elle si z toho udělaly modlu, všichni to označují za hit a bestseller, ale ono to tak horké nebude. Navíc, když jsem na instagramu naznačila, že na knihu nemám pozitivní názor, napsalo mi strašně moc holek, že to vidí naprosto stejně a když se podíváte třeba na uživatelská hodnocení na Databázi knih ZDE, tak to taky nadšením zrovna neoplývá.

Na závěr musím říct, že kdyby kniha obsahovala nějaké opravdu cenné a inovativní myšlenky, tak že bych jí odpustila i ten podivný vztah k věcem. Ale to se nestalo! Upřímně děkuju bohu, že jsem ji měla jen z knihovny a neutratila za ní ani korunu, protože by to byly pro mě vyhozené peníze :) Četli jste? A co na ní říkáte?



26 komentářů:

  1. Tenhle "zázrak" jsem samozřejmě taky zaznamenala, nějak tomu v určité době nešlo uniknout. Moc to ale nechápu. Například to skládání, to mi vždycky vrtalo hlavou - samozřejmě uznávám, že naskládat to vedle sebe do šuplíku je mnohem lepší, než to skládat na sebe, ale některé skříně jsou dimenzovány jinak a rozkošný šuplíčky se do nich prostě začlenit nedají. Například u nás se věší na ramínka, tak nevím, jestli by to Mari schválila :D Další věc je ten úklid "všechno najednou". Většina žen v mém okolí pracuje a vychovává děti, a nemůže si tudíž dovolit to na tři zabalit a začít uklízet šatník nebo knihovnu z podlahy. Já taky ne, prostě na takovouhle megaakci nemám čas, ani o víkendech. Mnohem radši proto uplatňuju metodu FlyLady, kterou českému prostředí přizpůsobuje Terapie domova. Pěkně pomaloučku polehoučku, ale jistě. Proměna naší kuchyně byla během tří týdnů pomalého a především klidného úklidu neuvěřitelná, a teď už jen udržujeme :) A na závěr - slyšela jsem, že Mari prý doporučuje vytrhávat z knížek stránky, které se člověku líbí, a jinak knihy vyhodit. A to už je na mě prostě moc. Knihy jsou pro mě největší koníček, fakt je zbožňuju a mám k nim úctu. Pro jejich obsah, moudrost, ale taky pro stromy, ze kterých vznikly. Moje knihovna je dědictví, které budu snad předávat dál, stejně jako mně dal svou knihovnu můj děda (a postupně kradu i od mamky :D). Vytrhat a vyhodit mi přijde jako čistý barbarství a naprostá neúcta k tomu, že ten finální produkt není jen věc, ale že vznikl z něčeho živýho, a bohužel mi to dost dokresluje názor na Mari jako takovou.
    Strašně se Ti omlouvám, že jsem se tu tak rozepsala, ale musela jsem :) Za mě Mari tedy jedno velké ne, ale pokud to někomu v očistě domova pomůže, je to samozřejmě super a já to dotyčným lidem moc přeju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevím, proč se vždycky všichni omlouvají za dlouhé komentáře, neznám blogerku, kterou by nepotěšily :D :D <3 A jinak souhlasím, Marie je totiž trošku blázen podle mě :D A jako knížky jsou jediná věc, kterou vesele hromadím a nemám z toho absolutně špatný pocit :D :D A trhat z ní stránky, fuj ta ženská je fakt šílená :D :D :D :D :D Já osobně teda ale nenašla zalíbení v Terapii domova, na mě to působí jako systém pro ženy, které nemají nic moc na práci a potřebují si uměle vytvářet pocit zaměstnanosti a "plného diáře". Viz. denně prát. Ale chápu, že inspirovat se některými tipy může být přínosné, jen jako celý systém je to na mě až moc :D :D Nehodlám se stát profesionální uklízečkou ve své domácnosti :D

      Vymazat
    2. To je pravda, mě také dlouhé komentáře těší, ale sama se za ně vždy omlouvám :D Ony asi obecně ty uklízecí systémy jsou trochu dělané pro ženy, které jsou vysloveně v domácnosti, takže souhlasím, že i v TD se najdou věci, které jsou mimo. Jen mi sedí víc ta metoda postupného úklidu, než hurá akce ve stylu Mari. A tedy já mám jediné chvíle, kdy se toužím stát uklízečkou ve své domácnosti, když sedím nad diplomkou. Často se přistihnu, že bych snad fakt radši vytírala podlahu :D

      Vymazat
    3. Tak pod to se podepisuji, myslím že všichni vysokoškoláci mají o zkouškovém doma lepší pořádek než Marie Kondo :D :D

      Vymazat
    4. Mám zkouškové. Vytřela jsem celý byt, vyleštila koupelnu a zničila vodní kámen a plíseň v rohu, která se zdála nezničitelná. Uklidila jsem nepořádek, vyleštila povrchy a dala do pucu dřez. Uklidila jsem celý špajz, zametla jsem, uklidila jsem ve skříních a šuplících... Ale na další zkoušku neumím zatím nic :D. Co se týče knih o úklidu, zajímají mě jen ty, které přináší hlubší souvislosti. Kniha o které zde píšeš mi přináší hlubší souvislost jen v tom, že je ta holka psychicky nemocná :D.

      fellienm.com

      Vymazat
  2. Tak jsi v podstatě shrnula všechny pocity, které ve mě knížka zanechala. Na jednu stranu se mi četla velmi dobře (téma je mi blízké a fakt jsem se těšila, co se dozvím) a myšlenka nechávat si jen věci, které mi dělají radost je mi fakt sympatická. Ale některé rady jsou fakt dobrý bizár.:) Např. ty smutné ponožky, tady jsem fakt jen kroutila hlavou. Nechápu, co je na skládání ponožek do sebe špatného; já naopak ponožky neudržím srovnané, pokud jsou naskládané jen tak na sebe (třeba partner to má zas naopak, tak prostě praktikujem obojí). Hodně oblečení mám na ramínku, což mi taky situaci zpřehledňuje. Jedna rada pro mě byla užitečná - neskládat oblečení do komínků, ale do plochy. Dlouhodobě mám totiž problém s tím udržet komínky v přijatelném stavu a doteď jsem nebyla schopná s tím něco dělat (prostě jsem je často přerovnávala). Nemáme moc úložných prostor, ale jednu komodu s šuplíky přece jen a ta se pro tohle hodí bezvadně. Taky se mi líbil nápad skladovat důležité dokumenty nastojato; donedávna jsem vše měla v průhledných plastových krabicích, což zabíralo dost místa a to se mi teď hodí na jiné věci.
    O tom dětství Marie Kondo jsem četla s kroucením hlavou, ale každý jsme nějaký. Dost mi ale vadilo, že vyhazovala věci ostatním a ještě to zatajovala. No, jsem taky dost ráda, že jsem tuhle knihu nekoupila, protože vyhazování knížek je mi zvlášť protivné.
    Zrovna knížky hromadím bez černého svědomí a plánuju, kam umístím další knihovnu, protože ta stávající je bezvýhradně plná.:) V mém vysněném (kdybych vyhrála v loterii, samozřejmě) bydlení bych určitě měla velkou knihovnu a ušák hned vedle.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě ty komínky taky dělají problém, že pak ty věci zespodu nenosím, ale když jsem teď čistila šatník, tak jsem se domluvila s manželem, že mi sežene polici navíc, tudíž na jedné hromadce budu mít třeba jen 3 nebo 4 věci a to už je v pohodě :) A souhlasím, knížky jsou jediná věc, u které nemám špatný pocit, že je hromadím, kupuju si jen ty co se mi líbí a které mě zajímají a chci mít doma velkou knihovnu :)A ušák bych taky brala :D

      Vymazat
  3. Díky za tuhle recenzi. Knížku jsem si chtěla koupit, ale po přečtení tvého článku od toho ráda upustím. S vyhazováním věcí mám trochu problém, často na nich citově lpím. Hlavně vyhazování knih je pro mě barbarství, protože já nadšeně obcházím antikvariáty a zkupuju staré knihy. O šťastných ponožkách už jsem něco zaslechla, ale myslím že ty moje zůstanou raději "nešťastné". Četla jsem i blog Terapie domova, ale nakonec jsem došla k tomu, že to není zas tak moc univerzální způsob úklidu a že na mojí mini domácnost, kde žijou dva psy, se aplikovat dost dobře nedá. Takže uklízím tak jak potřebuju, hlavně abych se z toho nezbláznila.

    www.42stupnu.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A nebo si jí třeba půjč z knihovny kdyby sis jí přece jen přečíst chtěla :)

      Vymazat
  4. Naštěstí s hromaděním věcí problém nemám, ono i několik stěhování a nedostatek úložných prostor v bytě udělá své, navíc se opravdu necítím dobře, když mám někde v bytě v koutě poházené věci, které stejně nikdy nepoužiju. Ale taky to beru postupně, třeba jeden víkend komoru, pak dokumenty, účtenky, šatní skříň..Skládání věcí do komínků mi taky přijde nepraktické, nikdy pak nevím, co všechno za oblečení mám, nechce se mi tím probírat a beru vždycky hned to zvrchu, jenže bohužel komodu zatím nemám a na ramínko se mi taky vše nevejde.

    OdpovědětVymazat
  5. No panečku, takový "hejt" bych nečekala :o)))). Ohledně toho, přestat nakupovat, můžu potvrdit, že jakmile si člověk protřídí věci dle konmari, totálně to změní jeho přístup k nákupům (vlastní zkušenost), takže s tímhle argumentem, omlouvám se, ale nesouhlasím :o))). Dalším převratných postupem je nevybírat věci, které vyhodím, ale věci, které si nechám. Souhlasím, že skříně bez šuplíků nejsou nic extra, ale řešením je koupit levné vysouvací šuplíky z Ikea. Dělalo mi zpočátku problém věci skládat "jinak", ale naprosto jsem si to zamilovala a už bych se nikdy nechtěla vrátit ke starému systému. Mnohem více se totiž do skříně vejde věcí a daleko méně času zabere sestavit outfit, hlavně u dětských věcí. Pohled na věci, jako určitou "formu energie" já osobně beru a záleží asi na úhlu pohledu a možná je to dané i asijskou mentalitou a životní filozofií. V neposlední řadě si myslím, že dost velký rozdíl vidím v překladu do ČJ oproti originálu, četla jsem obojí. Tak to vidím já. I když nebudu tvrdit, že každé slovo z knihy je pro mne svaté, jako koncept pro mne kniha opravdu je "life-changing". :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a to jsem původní článek promazala, protože byl moc drsný :D Jako já se na to koukala přísnějším okem kvůli tomu, jaký to je hit. Souhlasím, že věci jsou nějaká energie, to ano, ale prostě její přístup je pro mě úplně mimo... Posílat mobilu SMS je na mě příliš :D A bohužel si ale myslím, že někteří lidé i když udělají pořádek, tak nakupují dál :( Každopádně mě ta kniha vůbec nesedla:( Ale dostala jsem tip na jednu knihu na podobné téma a vypadá to nadějněji, tak jsem zvědavá :D

      Vymazat
  6. Díky za článek. Docela mě pobavil a mám teď trochu chuť si knihu přečíst. Zaznamenala jsem ji spíš okrajově a říkala jsem si proč lidi potřebují někoho kdo jim pomůže uklidit? Vždyť si stačí nechat věci co skutečně nosím/používám, nehromadit krámy a nenakupovat blbosti ve všech těch newyorkerech apod.
    Co se týče podivem nad děkování věcem, tak to ti klidně osvětlím. Japonci mají k věcem a zvířatům malinko jiný přístup než my. Jejich historie je plná něčeho čemu říkají yokai. Je to něco jako duch/duše a tuto duši může mít cokoliv. Možná i proto jsou v japonsku tak dobře přijímáni roboti a integrováni do společnosti. Protože to není jen věc a když vás obsluhuje robot, je to skoro stejné jako jednat s člověkem (jen trochu roztomilejší...teda aspoň ten co ho občas mají v bankách). Takže poděkovat ponožkám nebo triku a rozloučit se s ním nevidím z jejich pohledu jako něco divného. Byla jsem například svědkem toho, kdy si skupina žen v Osaka aquarium dělala fotku s želvou a pak jí poděkovali, že se s nima vyfotila.
    U mobilů je to taky jednoduchý. Samozřejmě mají i chytré mobily jako Apple a Samsung, kam se dává simka. Ale co vím tak často dřív mívali i véčkový mobily značek o kterých jsme tady v životě neslyšeli. Tyhle mobily ne vždycky byli na simku. Slyšela jsem, že tyhle mobily fungovali spíš na něco jako email a spešl číslo. Jak to pak bylo s přenášením dat fakt nevim, tak hluboko jsem nepátrala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za zajímavé informace!! Chapu že leccos je záležitost kultury ale o to víc nechápu proč se z toho dělá fenomén tady u nás:) S tou želvou mi to přijde moc hezké ale kabelce děkovat nehodlám:-D:-D:-D

      Vymazat
  7. Souhlasím s tebou ;) Taky jsem si knížku jen půjčila v knihovně a stačilo mi to... Rozhodně nechci děkovat ponožkám atd. za dobrou službu ;)

    Ale musím říct, že pro mě úklid šatníku je trochu problém a moje ségra se mnou v tomto třeba souhlasí... - jde totiž o to, že jak ona, tak i já se neustále pohybujeme mezi několika velikostmi, tj. je období, kdy přibereme, je období, kdy zase hubneme a je fakt, že kdybych si pokaždé měla kupovat nové oblečení, tak se asi zblázním...

    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo tak to chápu, že když je člověk na pomezí dvou velikostí, že to je docela blbý :(

      Vymazat
  8. Osoba, co radí vytrhat listy z knížky a zbytek knížky vyhodit, mi nebude radit nikdy a v ničem! To je fakt na hlavu.. stejně tak jako uklidit někomu tajně.. trochu jako Monica z Přátel.. jak umyla venku cizí auta, protože byla špinavá :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě fakt rozesmálo, na Moniku už bych si nevzpomněla, Přátele jsem fakt dlouho neviděla :D Ale Monica je mi narozdíl od Kondo sympatická :D :D A souhlasím, trhat listy z knížek mi přijde úplně v rozporu s tím, co tu bylo psáno výše, že Japonci vnímají věci jinak... Já si neumím představit, že bych jako měla doma natrhaný šuplík listů z knížek :D :D Já jsem se naučila do knížek podtrhávat, dřív mi to přišlo barbarské, ale zjistila jsem, že to je nejlepší způsob, jak se pak moci vrátit k těm pro mě zajímavým a nejvíc přínosným myšlenkám z knihy...

      Vymazat
  9. Tak ja som si knihu kúpila v lete na základe kladného ohlasu jednej youtuberky a ešte ju nedočítala :).
    Ale musím priznať, že ju mám v slovenskom originále a oproti českej obálke je kniha aspoň krásna.
    Takže je mi sympatickejšia :).
    Japonská filozofia, ani kultúra mi nie je cudzia, tak sa nedivím.
    Ja som schopná upratovať ako o život, vždy aj tak veci, ktoré potrebujem, nemôžem nájsť(to sa netýka oblečenia :-) ). A tiež neustále triedim, ale problém mám s manželom, ktorému sa všetko zíde a nič nemôžem vyhodiť.
    V knihe by som chcela nájsť dáke praktické rady. Tak uvidíme, aj keď najlepšie bude, nenakupovať zbytočnosti a pamätať si, kde čo máme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mě tam právě ty praktické tipy chyběly :( Kromě toho jak skládat oblečení a jaké oblasti třídit jako první, jaké až nakonec...

      Vymazat
  10. Knihu jsem četla a s většinou z tvého hodnocení souhlasím. Myšlenka je to určitě dobrá, ale abych se do úklidu po přečtení knížky vrhla, to se nestalo. Neměla jsem žádnou motivaci. Jen jsem vyházela pár zbytečných věcí a jednu z nich jsem hned týden na to hledala a litovala že jsem ji vyhodila :-D No ale to byla jen hloupá náhoda, zbytek letěl do koše oprávněně :-) Mě na knížce nejvíc rozčilovalo neustálé omílání těch samých věcí dokola. To samé co je v knize, by se dalo shrnout na polovinu stránek, než kniha je a při troše dobré vůle dokonce do jednoho delšího článku. Kdybych měla knihu hodnotit, byla by u mě tak na 6/10. Myšlenky určitě dobré jsou, ale to zdlouhavé zpracování a stejně jako tobě mi tam chybí pasáž o tom, že by měl člověk méně nakupovat.. Jinak mě je Marie sympatická, i když je to pro mě člověk naproso posedlý úklidem, ale příběh o tom jak poslala starému mobilu děkovnou sms a nebo když nějakou věc vyhazuje, poděkuje jí že jí sloužila, to mi naopak přijde hezké. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím, že se to mohlo výrazně zkrátit :)

      Vymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat