pondělí 19. září 2016

5 tipů, jak ostatním nezávidět

Závist je jedna z věcí v životě, která nám nepřináší prakticky nic dobrého, spíš se mi chce říct vůbec nic. Pokud totiž někomu nese alespoň motivaci, že tohle nebo tamto chci taky, tak to dle mého není moc dobrý druh motivace., protože závist je hodně negativní emoce:( Závist mimochodem patří mezi sedm takzvaných "kardinálních hříchů"... Když člověk závidí, tak to spouští řetězec nepříjemných pocitů a vede to naše myšlení zcela špatným směrem. Závist nás táhne směrem dolů. Připadáme si mizerní, ne dost dobří, může v nás probudit i vztek, nenávist, může narušovat naše vztahy...

Zdroj: pinterest.com

Na druhou stranu je to zcela lidská vlastnost a každý asi někdy závidí. Důležité ale podle mě je, to co nejvíc eliminovat. Takže mě napadlo sepsat několik svých tipů, co mě osobně pomohlo k tomu, abych druhým nezáviděla! Je to nesmírně osvobozující, si tenhle přístup osvojit, takže pokud třeba víte, že se závistí problém máte, tak čtěte dál a třeba vám nějaký z mých tipů bude užitečný :) 


1.) Být vděčný
Vděčnost je skvělá věc a skvělé na ní taky je, že se jí lze naučit.  Když člověk opravdu denně pociťuje vděčnost za to, co má, když si uvědomuje, za kolik věcí může být vděčný, tak se výsledky rychle dostaví. Jednak uvidíte čím dál víc věcí, za které můžete být vděční, a jednak se vaše pozornost přesune pryč právě od věcí, které nemáte. Tudíž to má velký vliv i na to, že nebudete druhým závidět :)
Taková naprosto klasická rada je, každý večer si napsat (nebo alespoň pro sebe v duchu formulovat) tři věci, za které jste vděční :)

2.)Znát sám sebe, vědět co chci, co nechci, co se mi líbí, atd.
V tomhle bodě mi jde o jedno - přijde mi, že lidi někdy závidí i věci, které přitom ani doopravdy nechtějí. Tenhle bod se týká spíš materiálních věcí. Nechávají se strhnout davem, usilují o věci jen proto, že je mají druzí. Když se člověk snaží poznat sám sebe, zjistit co má rád, co se mu líbí, jaký je jeho vkus, pak se tohle eliminuje. 
Jde asi také o to, uvědomit si, co určuje moji hodnotu. Určuje jí to, jakou mám kabelku? Kolik vydělávám? Kam jezdím na dovolenou? Tohle bude mít každý z nás jiné, ale rozhodně je dobré o tom přemýšlet, protože vás to přivede právě k tomu, jaké hodnoty jsou pro vás důležité a co vlastně chcete. A nebudete plýtvat energií na věci, které ve skrytu duše vlastně ani nechcete! :)

3.) Snažit se vidět obě strany mince
Za každým úspěchem je spousta předchozích chyb, klopýtnutí, neúspěšných pokusů, o kterých my ale třeba nic nevíme. Za úspěchem je většinou velká dřina. A i úspěch má dvě strany mince. Například beauty a fashion blogerky dostávají kupu věcí zadarmo, což může u některých čtenářek vyvolávat závist. Ale každá blogerka by vám vyjmenovala mnoho negativ, které s sebou nese to, že je lidé poznávají, že dostávají spoustu negativní zpětné vazby, že mohou být loutkou velkých firem atd. Prostě každá činnost má svá pozitiva a svá negativa. A když se na to člověk takto dívá, myslím si, že to opět může pomoci nezávidět. Myslím, že následující obrázek to zobrazuje tisíckrát lépe, než já to dokážu popsat :)

Zdroj: pinterest.com

4.) Být tak "zaměstnaný" prací na sobě a svým životem, že nebudete mít čas závidět
Nevím, jak vám tahle "rada" bude připadat, ale pravda je, že mě přijde hodně účinná. Pokud nevíte co by vás bavilo, nemáte své koníčky, nepracujete na sobě, pak pravděpodobně trávíte velkou část svého volného času pasivně - sledováním životů druhých na blozích, sociálních sítích, na Youtube a podobně. Ideální živná půda pro závist. Samozřejmě nechci říct, že každý kdo tohle dělá musí nutně závidět. Ale myslím si, že ta pasivita k tomu hodně přispívá. A řešení není zas tak složité - najděte si program. Zjistěte co vás baví, naplně svůj diář aktivitami, sejděte se s lidmi, které máte rádi, pracujte na sobě. Čím víc tohle budete dělat, tím méně vás bude bavit pasivně sledovat životy lidí kolem vás a tím víc se budete soustředit na svůj vlastní! Jde v podstatě o to, začít být aktivní - vytvářet něco, pracovat na sobě. Cvičte, choďte do přírody, přihlašte se na nějaký kurz. Prostě cokoli. Uvidíte, že čím víc se ponoříte do jakékoliv aktivity, tím méně vás bude zajímat, co ostatní mají, co si koupili, co dokázali. A budete jim to přát! Obrázek níže to opět skvěle vystihuje :)

Zdroj: pinterest.com

5.) Osvojit si mentalitu hojnosti
Tohle mi upřímně přijde asi nejtěžší z bodů, které tu uvádím. O mentalitě hojnosti se zmiňuje například Stephen Covey v knize 7 návyků skutečně efektivních lidí (psala jsem o ní v článku Přečteno za srpen 2016, tak se můžete podívat). Tento způsob uvažování spočívá v tom, že věříme, že "na každého se dostane". Tedy že úspěch jednoho nemusí nutně znamenat neúspěch někoho jiného. A proč si myslím, že to je těžké? Protože mi přijde, že v české společnosti toto téměř není. Já bohužel neznám moc lidí, kteří by tenhle typ myšlení měli osvojený. Přijde mi, že lidé spíš přemýšlí tak, že všeho je málo - málo peněz, málo pracovních míst, málo pořádných chlapů :D :D a podobně :) Tomu se říká mentalita nedostatku. Covey říká, že lidé s tímto myšlením sice třeba navenek dávají najevo radost z vašeho úspěchu, ale ve skrytu duše vám ho závidí, nepřejí a užírají se tím. No schválně, koho z vás okamžitě nenapadla nějaká taková osoba? Takoví lidé mají často i radost z neúspěchu druhých - však se podívejte na sociálních sítích, jak se lidé hned nadšeně "seběhnou" a vyzvídají, když někdo naznačí, že se mu nedaří. To je proto, že je vlastně vnitřně "uspokojí" když vidí, že má někdo problémy. 
Proto osvojit si mentalitu hojnosti mi přijde jako hodně užitečné pro život a jednou z věcí, které pro to můžeme udělat je právě ta vděčnost!! Pokud uvěříme, že není nedostatek, že úspěch někoho druhého neznamená, že na nás už se nedostane, pak jednak budeme druhým úspěch přát a jednak jim přestaneme závidět a bude nás to táhnout k bodu 4 - tedy k soustředění se "na svůj vlastní trávník" :)

Víc už toho pro dnešek nemám :) Doufám, že pro vás byl článek aspoň trošku užitečný! :)

13 komentářů:

  1. Článek je naprosto skvělý. Měl by si jej přečíst preventivně úplně každý. Tvůj blog mám moc ráda, protože je to jehla v kupce sena stovek blogů, jejichž hlavní téma je povrchnost.
    Nikol

    OdpovědětVymazat
  2. Motto s trávníkem je dost dobrý :-) a ten bod hojnosti.. asi je na tom dost pravdy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To motto s trávníkem je moje strašně oblíbený a vlastně me k clanku přivedlo:)

      Vymazat
    2. To motto s trávníkem je moje strašně oblíbený a vlastně me k clanku přivedlo:)

      Vymazat
  3. Super článek, tenhle blog mám prostě radši a radši. Jsem moc ráda, že jsem ho našla.

    OdpovědětVymazat
  4. Skvěle napsáno, ostatně jako vždy.:) Se všemi body souhlasím do puntíku. Poslední z bodů je hodně zajímavý; ani by mě nenapadlo o tom tak přemýšlet. Ale vlastně máš pravdu, závisti v této podobě se dá najít dost. Já razím heslo přej a bude ti přáno. Velmi zjednodušeně bych řekla, že je klíč i v tom přát ostatním opravdu vše nejlepší, ono se to vždycky nějak vrátí. Může dokonce i doslova - třeba už tím, že když se ostatní cítí dobře, na mezilidských vztazích se to projeví pozitivně, i když ne třeba přímo. Neumím se tak dobře vyjádřit, ale snad chápeš, jak to myslím. Píšeš, že ti tenhle bod přijde nejěžší; mně to celekm překvapilo. Za sebe musím říct, že jsem s ním nikdy kupodivu neměla problémy. I když jsem třeba záviděla (a moc dobře si takové období pamatuju) a hodně řešila ostatní, nikdy jsem nepřemýšlela v tom smyslu, že bych jim to nepřála. Prostě jsem si jen přála taky.

    Jo a chválím tvůj blog až do nebes! Tyhle motivační články mám moc ráda, umíš opravdu dobře vystihnout podstatu věci. Navíc jsem se (především díky tobě) nedávno přihlásila na kurz jógy a už teď vím, že to bylo skvělé rozhodnutí. Prostě se snažím makat na tom svém trávníku a on je opravdu čím dál tím zelenější.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já když jsem psala, že si myslím, že to je těžké, tak jsem nemyslela přát něco ostatním, ale spíš přemýšlet tak, že opravdu je všeho dostatek. Že je třeba dostatek dobrých pracovních míst. Přijde mi, že jsme spíš odmala vedeni k tomu soupeřivému myšlení a že prostě to myšlení hojnosti tady u nás (protože jiné státy hodnotit nemůžu) lidé osvojené nemají... Takže to jsem myslela že mi přijde těžké, protože takto myslet nám není přirozené...
      A jinak moc děkuju, dnešní komentáře mě strašně moc nakoply psát další články!! <3 A jsem nadšená, že si se rozhodla zkusit jógu, to je prostě skvělý a trávník se bude jen zelenat :D :D :D

      Vymazat
    2. Díky za vysvětlení, přebrala jsem si to trochu jinak. Máš naprostou pravdu, tenhle způsob myšlení mi bohužel není úplně cizí. Už abych si přečetla těch 7 návyků.
      Takže máme dál chválit a bude víc motivačních článků?;) :D Ohohó!

      Vymazat
    3. No ona ta zpětná vazba je opravdu velká motivace a palivo, ačkoliv já vidím čísla čtenosti, tak komentáře mě prostě nejvíc potěší a ty jsi snad nejpravidelněji komentující, za což jsem fakt vděčná a děkuju:)

      Vymazat
  5. No, ale co když ty negativní myšlenky jsou dány zkušenostmi a ne závistí? Třeba těch "málo chlapů" - ono od určitého věku hledat někoho, kdo aspoň trochu k člověku pasuje a nevykazuje nějaké patologické rysy nebo není závislák na čemkoliv, případně naprosto pro život nepoužitelný anebo není přímo ženatý či zadaný, není žádná sranda (dívky, co se zadaly a posléze vdaly jako mladé tohle vybírání ve věku 35+ ze skoro ničeho nepoznají, takže je to dost nepřenosná zkušenost). Je to sice už úplně jiné téma, ale není to nikdy černobílé. I tak se snažím zůstávat v klidu, ale jsou chvíle, kdy už na hojnost fakt přestávám věřit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No samozřejmě, to naprosto chápu a proto i píšu, že mi to myšlení hojnosti přijde nejtěžší. Protože právě to člověku často i potvrdí nějaká zkušenost a pak mi fakt přijde těžký tomu věřit. To je stejný, jako když má ženská smůlu na dva hajzly za sebou třeba, tak pak těžko bude věřit, že chlapi jsou hodní a je hodně pravděpodobný že si do života přitáhne zase zmetka. Myslím, že pak je potřeba tomu věnovat vědomě energii a pracovat na tom, ačkoliv jako sama pořádně nevím jak, ale myslím, že třeba kniha Miluj svůj život by to mohla malinko nastínit... Ale souhlasím s Tebou, já jsem přesně ten případ - v 17 jsem měla první vážný vztah který trval 4 roky, pak jsem potkala vysněného pana dokonalého - takže jsem přešla ze vztahu do vztahu a teď už je to můj manžel, jsme spolu sedmý rok. Takže já jsem zrovna ten případ, který tohle prostě nezná a není mi ještě ani 30....

      Vymazat